Krátkovlnné IR zářiče

Infračervené záření je stejně jako viditelné světlo a UV záření tvořeno elektromagnetickým vlněním v určitém pásmu. U zářičů konkrétně a fyzikálně nepřesně mluvíme o krátkovlnném a středovlnném záření. Krátkovlnné zářiče pracují s intenzitou záření na nižších vlnových délkách - blíže k viditelnému světlu. V porovnání s temně rudě žhnoucími středovlnnými také na pohled mnohem intenzivněji a jasněji záři.

Zdrojem záření v těchto zářičích je rozžhavené wolframové vlákno, tedy stejný zdroj který známe z dnes již zakázaných "obyčejných" žárovek. Toto vlákno je udržováno ve středu trubice pomocí tantalových kroužků, aby se nedotklo stěny trubice a nedošlo k jeho přehřátí a následnému přerušení.

Krátkovlnné IR záření má vyšší energii a díky vysoké frekvenci snáze proniká hustší molekulární strukturou ohřívaných materiálů. Hodí se tak k ohřevu materiálů do hloubky. Není naopak příliš vhodné k ohřevu transparentních materiálů jako jsou průhledné folie a sklo. Vzhledem k vysoké teplotě vlákna mají také vyšší nároky na chlazení - zejména jsou li vybaveny zlatým reflektorem.